Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
Práce pilotů a letušek

 

                                                                                                                         3.

Práce  pilotů a letušek daleko od domova:

                                    Aurtorská práva :

                  Publikování nebo další šíření obsahu tohoto webu bez písemného souhlasu provozovatele je výslovně zakázáno. Porušení tohoto ustanovení bude považováno za hrubé    

                  porušení práv provozovatele webu   se všemi z toho plynoucími právními důsledky.

    English verse :

  

        Lucka   Antalová

     

        David Kašpar                                              Katarina Roubalová                                      Zdroj : Tereza Vychodilová   

 

                                                                                

 

Mladí piloti a letušky : 

Letuška   Markéta Košťálová

 

Letuškou v Dubaji: o hodnotách a pocitu bezpečí

25. 10. 2017 15:02:45
Na ranvej na letišti v Aucklandu přistává dvoupatrový Airbus A380, krátce na to z něj vystupuje 24 členů posádky, mezi letuškami jsem i já. Jak asi vypadá život holky, cestující po celém světě. Měnili byste? Tak schválně.

Je noc, já před spaním otevírám okno a dívám se na úplněk, který osvětluje ostravské sídliště. Není účel znít romanticky, jen si zběžně uvědomuju, že je mi dobře, vedle spí má rodina, včera mě objímal Martin a celá noc má nádech domova. Mozek vyhodnotí, že se cítí v bezpečí, možná i proto paradoxně dostává v hlavě prostor ten hlodající červ Chci víc.


Srdce mi začne bít o to rychleji při představě, že jsem měla dobrý pocit z pohovoru na práci letušky pro Emirates a pokud mě vezmou, procestuju celý svět. To je přesně ono! Očekávám nové zážitky, zdokonalení jazyka, sebevědomí, poznávání nových kultur. O pár dní později se dozvídám, že jsem byla přijata a já si tak plním sen spousty mladých holek.

O dva roky později...

Na ranvej na letišti v Aucklandu přistává dvoupatrový Airbus A380, krátce na to z něj vystupuje 24 členů posádky, mezi letuškami jsem i já. Jestli jste nás už někdy zahlédli procházet letištěm, víte, že vypadáme všechny podobně. Béžový elegantní kostým doplňují červené boty,rtěnka, kabelka a taky známý červený klobouk. Většina z nás se před samotným letem neznala, pokaždé pracujete s novými kolegy, ale jeden ze základních předpokladů práce je, že musíme pracovat jako jeden tým a reprezentovat tak společnost. Letištěm procházíme společně, často se ale stává, že kvůli spoustě lidem a obrovskému prostoru se ztratíte navzájem z dohledu. A právě sytě červený klobouk několik desítek metrů přede vámi ukazuje správný směr cesty. Takové nepsané pravidlo, které všechny vyvede spolehlivě ven. Primárně tu nejde o klobouk:), ale o to, co má každá skupina, tým, společného a co ji definuje.
Noví jsou kolegové na každém letu, cestující i destinace, přespáváme v hotelových pokojích, které jsou sice luxusní, ale jsme jen hosté. Hosté na dvacetčtyři hodin. A i přesto mívám pocity osamělosti ve světě jen občas. Jsem jako letuška součástí týmu, kde máme každý svou úlohu, což dává člověku uměle navozený pocit, že někam patří. Ale to jen do doby, než přiletí naše letadlo zpět do Dubaje, kde všichni žijeme, poděkujeme si za hezký let a ve stejném složení se už nikdy v životě nepotkáme.
...
Na hotelu si dávám rychlou sprchu, nastává mentální boj mezi pohodlím postele a poznáním Nového Zélandu a i když je tělo díky časovému posunu a 16h letu doslova vyčerpané, vyhrává nakonec mé dobrodružné já.
Objednávám si v přístavu dvojité espresso a zároveň mě baví koukat se na obličeje lidí, které bych v Evropě nepotkala. Hlavní města mají po celém světě jeden stejný jmenovatel - všichni spěchají. Kam jdou? Jací asi jsou? Vše je najednou nové, skvělé a nepoznané. Vyhledávám pohledy ostatních, za chvíli kolem prochází krásný hnědooký kluk, podívá se, usměje, ale pokračuje bez zastavení dál. "Ne, vrať se!!" směju se v duchu.
Za pár hodin ale vystřídá pocit opojení známá každodennost, velká únava, mozek dává neúprosný signál Něco za něco. Endorfiny šly spát.
V podvečer si sedám do přístavu v Aucklandu, pozoruju západ slunce a nasávám exotický vzduch . Inhale, Exhale. Taky mi ale tělem za chvíli projede mix hořkosladkých emocí, který zná každý, kdo byl dlouho daleko od domova.

Proč lidé vlastně cestují?

Cestování má být o zbavování se předsudků a potkávání se. Zábavné a dobrodružné. Myslím si ale taky, že je cestování do jisté míry forma útěku. Ať už je to rodina s dětmi, která cestuje jednou za rok do Chorvatska a potřebuje změnit prostředí nebo 20letý člověk, kterému je tak trochu jedno, kam poletí, hlavně ať je pryč z domu.
V druhém případě mě automaticky napadá slovo neukotvenost, která je tak typická pro naši generaci. Nevím, co se sebou, ale půjdu to hledat do světa. Měla jsem to stejně. A taky myslím, že tenhle typ útěku je ta nejlepší věc, kterou pro sebe může - cetiletý člověk udělat. Je totiž každý den konfrontovaný ve světě sám se sebou, nutí ho to být ve střehu a právě tyhle zkušenosti vedou k tomu,že má šanci si rychleji uvědomit, co vlastně chce.
Neukotvenost umí být nebezpečná tím, že může často postrádat hodnoty, řád. Pokud nevíš, proč a kam tím vším směřuješ a to, že je nutné se neustále programovat, je pak fuk, jestli se opaluješ na pláži na Seychellech. Postupem času hrozí, že to začně někde uvnitř sakra bolet.

"A od té chvíle už jsem stále jen utíkal. Já netušil, že je to k něčemu dobrý"
Forrest Gump

Každá letuška potvrdí, že je létání spíš životní styl. Máte neustále sbalený kufr s tím, že jeden den sedíte u oceánu v Austrálii a o 3 dny později ochutnáváte místní speciality v Alžírsku. Je to krásně navýkové, pořád se něco děje a to je přesně to, co intelekt baví.
Výzvou je pak všechny vjemy a tempo ukočírovat. Třeba samotný život v Dubaji dokáže být hektičtější než kdekoliv jinde. Narazíte tady denně na všechny rasy, národnosti a náboženství.

Nekonečné množství příběhů a lidských osudů, které mají ale jeden společný jmenovatel. Většina lidí žije ve své bublině - v negativní verzi ve svém vnitřním světě plným předsudků a strachu, na druhé straně vyvažující potřeba snít, někam patřit a žít kvalitnější život.

I já mám svou komfortní zónu, ze které je těžké vystoupit a je důležité si připomínat, že jsme dostali do vínku tu krásnou výhodu, že jsme Češi, Evropani, že žijeme stále v relativním bezpečí.

Chci sdílet své dojmy a zážitky z cestování a vlastně to vše adresovat nejen vám, ale hlavně sama sobě. Pokud jste dočetli až sem, možná pochopíte ..

Let's get it started. ;)

Autor: Markéta Košťálová

Zdroj: https://marketakostalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=630201

 

 

Rozhovor s pilotem Davidem Kašparem – jak se dotknout nebe

 

Zde vám seznámím s pilotmi, jak to prováděli oni aby profese pilot nebo letuška byla jejich profesí.

 
David/vlevo/ s kamarády v žiliňské letecké škole
 
 
Povolání pilota je přáním mnoha mladých lidí. O tom, jak vypadá život nahoře u oblak, jsem si povídal s Davidem Kašparem. Pilotem už je, ale ještě ne dopravním.Když David začínal přemýšlet o tom, jaké bude jeho povolání, ani na chvilku neváhal a rozhodl se téměř okamžitě. Chtěl létat. Narodil se a vyrůstal v Hradci Králové, kde má svou rodinu a přátele. V současné době však převážnou část roku žije v Žilině, kde studuje na Žilinské univerzitě obor Profesionální pilot. Tato škola přesně splňuje jeho požadavky jak výborným zázemím a vybaveností, tak vyučujícími, kteří mají vynikající reference.

Co tě vedlo k tomu stát se pilotem?

Již od malička jsem se zájmem sledoval letadla na obloze nebo na letištích. Pravidelně jsem navštěvoval domácí letecké přehlídky, především hradecký CIAF. S dědou jsme vyráběli letadla z papíru nebo balzy a nebylo letecké dovolené, kdy bych "nevymetl" kokpit letadla. Tehdy se to ještě smělo. No, a když děda dostal PC letecký simulátor (FSX), to mi bylo kolem 13 let, tak to bylo jasné.

Co jsi pro to udělal?

V prvním případě jsem si musel udržet výborné známky ve škole a dostat se na gymnázium. Tam jsem chtěl i tak a času na řešení toho, co dál, bylo dost. Létat se stejně smí nejdříve od 15 let. Na Gymnáziu Boženy Němcové jsem se začal zajímat o plachtění. Měl jsem i možnost vyzkoušet si lety v kluzáku a touto cestou jsem se i vydal.

Jak dále pokračovala cesta za splněním snu?

K 15. narozeninám jsem od prarodičů dostal hodinový let na reálném simulátoru ATR v Praze, kde se školí i profesionální posádky letadel. Tehdy mi kapitán Cibak, který se mnou kurz absolvoval, řekl, že mám talent, a doporučil mi začít s plachtěním. Toto rozhodnutí pro mě bylo velmi zásadní a jsem za něj rád. S výcvikem jsem začal v Jaroměři a po roce jsem bezmotorový kurz dokončil. Létání mě bavilo stále více, a tak jsem po dvou letech začal létat i motorově. Poté přišlo dilema, kterou vysokou školu si vybrat.

Dělal jsi nějaké přijímací zkoušky?

Dělal jsem přijímací zkoušky na ČVUT do Prahy a na Žilinskou univerzitu, kam jsem primárně chtěl. Obě školy nabízely studijní obor Profesionální pilot, který jsem potřeboval. Jako třetí možnost byla VUT v Brně, kam by mě přijali i bez přijímacích zkoušek. Zkoušky byly z matematiky a cizího jazyka. V Žilině byly navíc otázky ze všeobecného přehledu.

Jak se létalo v Jaroměři, kde jsi začínal?

V Jaroměři se létá dobře. Místní aeroklub má dost členů, kolektiv je fajn a máme i dostatečný počet letounů, takže si každý pilot přijde na své. Velkou výhodou je i místní letecká škola Ládi Škarytky, která nabízí motorové pokračování na Cessnách, pro kterou jsem se rozhodl i já.

Začal jsi létat hodně mladý. Nebáli se o tebe rodiče?

Rodiče mě podporovali, i když na prvním místě musela být stále škola. A myslím, že se o mě ani ve vzduchu nebojí. Přeci jenom je pro pilota nejnebezpečnější právě ta cesta na letiště a zpět než samotné létání.

 

 

Jak ti šla teorie a začáteční praxe v aeroklubu Jaroměř?

Teorii jsme měli asi dva měsíce během zimních víkendů. V elementárce jsme byli čtyři a myslím, že nás teorie bavila všechny. Samozřejmě byly předměty, které nás tak nebavily, například letecký zákon. Ale i ten je samozřejmě důležitý. Závěrečné teoretické zkoušky ve Vrchlabí jsme udělali všichni. Mě osobně asi nejvíc bavila meteorologie, kterou teď i budoucí plachtaře učím. Poté v březnu přišly seznamovací lety na kluzácích L-13 Blaník a začali jsme sbírat první cenné letecké zkušenosti.

Na jakých letounech jsi začal létat a na kterých jsi pak pokračoval?

Začal jsem na Blanících a potom časem, když jsem začal létat motorově, jsem létal na Cessnách (152, 172). V Žilině mě poté přeškolili na Zlínky (42, 142, 43). Mám ještě v plánu přeškolit se na Z 226, protože je to krásné letadlo, navíc bych získal zkušenosti s ostruhou. Nyní mě ale čeká IR výcvik na Piperu Arrow a dvoumotorové Senece.

 

 

Zažil jsi ve vzduchu nějaké nepříjemnosti?

Jednou při navijákovém vzletu s Blaníkem selhala technika a asi v 60 metrech se vzlet přerušil. Tehdy jsem se "vypnul", obletěl naviják a přistál po větru. Bylo to jedno z prvních sól, instruktoři byli na infarkt. Vše dobře dopadlo a možné nebezpečí mi pořádně došlo až na debriefingu v místní hospůdce. Byla to ale cenná zkušenost. Také mne na jihovýchodě Slovenska při navigačním letu nepříjemně zastihla oblačnost, ale včas jsem se stihl vrátit do Košic a poté jsem se severem Slovenska bezpečně vrátil domů do Žiliny. Ale ten pocit, kdy Vás mraky ženou skoro až na zem, bych nikomu nepřál.

Mimochodem, stát se pilotem je finančně velmi nákladné a získat základní výcvik stojí dost peněz. Můžeš našim čtenářům ve zkratce sdělit, jak na to?

Finančně to bohužel náročné je, a to velmi. Základní výcvik, tedy kurz PPL, stojí kolem 130 000 Kč v závislosti na lokalitě a na letadlech, na kterých je výcvik prováděn. Je to dost peněz i pro někoho, kdo létá jen pro radost. Pro ty, kteří se chtějí stát profesionálním pilotem, je to z finančního pohledu „teprve“ začátek a samozřejmě i nezbytný krok. Další nutnou podmínkou pro PPL licenci je například i zdravotní způsobilost minimálně 2. třídy.

Co pro tebe znamená studovat v Žilině a jaké jsou po ukončení této školy možnosti?

Tak pro mě to především znamená pokračování v mém leteckém snu. S ostatními piloty v ročníku máme super partu a celkově mě studentský život v Žilině baví. Po skončení výcviku budeme mít Frozen ATPL, tedy licenci dopravního pilota. Dále kvalifikaci pro let podle přístrojů IR, licenci na vícemotorová letadla MEP a kurz spolupráce ve vícečlenné posádce MCC. Poté stačí pouze ICAO angličtina 4 a výš a budeme připraveni ucházet se o místo pilota v aerolinkách. To už pak záleží na jednotlivcích, kam půjdou létat. Je to hlavně otázka, co jsou v životě ochotni obětovat.

Co bys doporučil budoucím adeptům na letecký výcvik?

Ať se nevzdávají a jdou si za svým snem, pokud to jen trochu finančně půjde.

                         David     Zdravím čtenáře                            David v Žilině

 

Davide děkuji za rozhovor a přeji příjemné studium v Žilině a hodně zdaru e vzduchu.

Jiří Kurz

 

 

    


 Ze života letušek v daleké cizině                                                                                   

              

http://www.emirates.com/cz/czech/destinations/flights-to-dubai.aspx                                                                                                                                                                                        

                                       

            Velka pochvala pro Czech Airlines                                 Zdroj , Czech Airlines

 

 V   dalekém Dubai  žije a pracuje Jarina Podhorská, Zuzka Ješková i

                   Markéta Košťálová a Diana Grácová.

 

http://www.emirates.com/cz/czech/destinations/flights-to-dubai.aspx

 

    Nahlédněme s nimi do futuristického místa, který se připravuje na světovou výstavu. 

   Ahoj , dovolenky začínají - Poleďte s námi- Travel Service - je to bezpečné a jsme tu pro vás.

                                                                                                                                                                                                       

  

      Zdroj . J. Podhorská                                                                            Zdroj : Katka Roubíková- Minaříková    

                                                                                                   

   

                        Zuzka jako coopilot .                                                                             Zdroj Z.Ješková                                                                                               Markéta Košťálová

                                                                                                                                                                                                                                                                                                 

 

  V dalekém Dubai žije a pracuje  také Zuzana Ješková , V Ománu pracovala

Monika     Marešová.

                    

  

               Zdroj :  Katka Roubíková -Minaříková                                                         Zdroj : Monika Maresová                                

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 

 

 

 

 

         Zdroj Karin                                        Ze života letušek  by Tereza Vychodilová
                                                                                                                          

      

     

          Trochu relexu po práci nezaškodí

             

 Dovolte i nám  poděkovat za vaše lety a těšíme se opět na setkání s vámi na palubě  : Letušky   Erika a Monika.   Dodávám / sluší vám to / JK.

 

 

 

 

marianne.cz»Zábava» Blogy

Co vám letušky neřeknou, ale vždy jste se jich chtěli zeptat…

20.02.12 / Kobielska Andrea

Snem spousty holek je stát se letuškou. Pamatujete si ten film s Gwyneth Paltrow v hlavní roli? Ano, já ho taky viděla, taky jsem snila – Paris, first class, International…

Začne to asi takhle. Do životopisu si dáte vysokou školu plus pět cizích jazyků a v motivačním dopise podtrhnete, že máte ráda práci s lidmi, jste časově flexibilní a vaším koníčkem je cestování.

Po přijímacích testech, prohlídce u lékaře a pohovoru s psychologem máte pocit, že jdete dělat minimálně mechanika do NASA nebo řídit vesmírnou stanici Bajkonur. Později projdete školením, kde vám řeknou vše, co musíte bezpodmínečně znát, vše, co nesmíte v žádném případě zapomenout.
Naučíte se správně míchat nápoje, podávat pečivo elegantně za pomocí dvou lžic, decentně se líčit, otevírat dveře letadla, zavírat dveře do kokpitu, hledat bombu na WC i jinde, budete vědět, kolik je kde v letadle záchranných prostředků, a co víc, jak dlouho vám který z nich vydrží v hotovosti. Naučíte se i asistovat u porodu na palubě a budete vědět, který národ je háklivý na to, když uvidí vaši podrážku boty, a který vám bude přikyvovat, když s vámi nesouhlasí. Pak dostanete uniformu, obléknete se a cítíte, jak jste dosáhla svého snu. Všichni se k vám chovají hezky a vy máte pocit, že máte modrou krev… až pak vstoupíte do letadla a hned po vás cestující.


Na sto padesát vyřčených DOBRÝCH DNŮ slyšíte odpověď zhruba čtyřicetkrát…


„Kam si mám dát ten kufr, je to těžké, tam nahoru to nedám, můžete mi pomoct?“ (jasně, všechny jsme kulturistky… / samozřejmě, ukažte, žádný problém!) „Kam si mám sednout?“ (u odbavení KAŽDÝ agent znázorňuje na palubní vstupence, kde je číslo sedadla / 14C, to je levá strana ve směru letu, sedadlo do uličky) „Můžu na toaletu, když letadlo stojí?“ (ano, letadlo není vlak… / ano, samozřejmě) „Jak dlouho trvá let?“ (přesně tolik, kolik vám vyjde po odečtení času odletu od času příletu / přibližně dvě a půl hodiny)
Pak uděláte demonstraci záchranných prostředků, kterou si půl ‚obecenstva‘ filmuje, takže se cítíte jako pavián v zoo, další část vás bedlivě pozoruje, ale zívá a zbytek ostentativně ‚spí‘, protože to prostě má v malíčku a případnou evakuaci zvládne levou zadní. Holt dneska když u této ‚rozcvičky‘ nezatančíte nebo nezarapujete, nikoho moc nezajímáte… Uf, vystartujete.
Ještě než začnete servis, rozezní se pár ‚zvonků štěstí‘ čili několik cestujících se snaží rozsvítit světlo v panelu nad hlavou, a omylem tak zavolá letušku, které hned bliká modrá dioda ve stropu kabiny, ale ve většině případů jde o hrající si všetečné děti. Pořád se usmíváte. Jste krásná, máte přece uniformu a umíte správně míchat nápoje. Kdyby něco, dáte i porod v zadním bufetu! Máte na to!


Je po servise, začíná čas toalety. „Jak se otevírají ty dveře? Zaseklo se to!“ (nijak, pokud je uvnitř jiný pasažér, který to stihl před váma… / prosím o chvilku strpení, je obsazeno)
Poté jdete kabinou a sbíráte odpadky. Rozdíl mezi letuškou a popelářem je ten, že popelář za smetí neděkuje…
Přistání, potlesk – je fakt, že kadeřníkovi taky netleskáte, když vás hezky ostříhá, ale to je přece jen jiná věc – lidé se v letadle bojí, stres je nutí chovat se trochu jinak a potlesk je zjevně známkou úlevy a vděčnosti. (Potlesk NIKDY neuslyšíte v destinacích, jako je Frankfurt nebo Paříž, byznysmeni přece neukazují emoce. Občas vám zatleskají ve Varšavě nebo v Kyjevě, ale VŽDYCKY v letadle směřujícím na prázdniny k moři.)


Přichází fáze sto padesáti NA SHLEDANOU (na cca čtyřicet odpovědí stejného znění, někteří vám místo pozdravu ještě vtisknou do dlaně zmačkaný použitý kelímek nebo ubrousek – pro případ, že by v hale letiště nebyly odpadkové koše…).
Přišel čas na vašeho koníčka z životopisu? Kdepak! Kabinou proletí pán s vysavačem a ještě vidíte jeho hadici v zadním bufetu, když už se do předních dveří hrnou cestující. „Máte dnešní noviny?“ (kde je mám v neděli vzít? / dobrý den, pane, omlouvám se, ale dnes bohužel ne) „Můžeme ve stanici na záchod?“ „Jak dlouho poletíme?“… Ze všeho máte ‚opáčko‘.

Po přistání jdete buď na další let, nebo domů. Po několika letech této práce pak v autobuse cestou domů hledáte instinktivně nouzové východy, na všechny CESTUJÍCÍ se dále usmíváte i poté v metru, doma hledáte u WC tlačítko pro splachování toalety, a když vám někdo zvoní u dveří, nejdřív zvednete hlavu ke stropu a hledáte modré svetýlko…

Toto povolání je opředeno mnoha mýty a stereotypy. A navzdory všemu neustále přitahuje pozornost, obdiv, ale někdy i pohrdání. Bývá otravné, ale i nesmírně příjemné. Jeden neukázněný pasažér vám může znepříjemnit celý let, ale jeden paprsek slunce po vystoupání nad hladinu mraků vás může posilnit na celý den. Máte chuť s tím praštit, ale už po přistání přemýšlíte, kam to bude příště. Tahle práce je všelijaká, ale NIKDY nebude NUDNÁ. Kde jinde máte co do činění s tolika různými lidmi? Kde jinde můžete říct, že pracujete pokaždé s jiným týmem lidí? A kde jinde si po šichtě všichni vzájemně poděkujete za dobře odvedenou práci?

Paris, first class, International… dáme si trošku kosmického záření! 

Sdílejte:  Facebook.com      By Marcela Fialková

Zdroj  Adéla Přibylová

 

         Zdroj Iva Kubincová

  

           Iva mezi piloty

   

 

  Kateřina Petrová , Radka Slavíková , Bára Filipová : Pracují v  Muscat-Omán
 


 

     A máme tu ,,kufr,, nebo ne?   

         Katka 

 

                                                                                                               

 

Daleko od domova pracuje i Zuzana Hrudková

 

Zdroj Zuzana Hrudková

                   Při létání , mimo jiné je potřeba i mnoho a mnoho  štěstí.                                                                   Zdroj  Zuzana  Hrudková

 

 

             Hezké lety  a příjemný  pobyt   , všem ostatním , přeje Jiří Kurz.

 

                         



Určeno jen pro  osobní použití. Jakákoli další publikace bez předchozího písemného souhlasu  autora je zakázána, včetně  přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na stránkách s doménou piloti.snadno.eu. Zakázáno šíření prostřednictvím  elektronické pošty, SMS zpráv a včetně  zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců (framů či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích.

 

                                                   

       Díky, že jste se zastavili !   Rád vás zase uvidím. Bylo mi ctí    Jiří Kurz

                                                 

 
          Klikněte dole vpravo na ,, mapa stránek ,, a přejděte nahoru do menu . Děkuji.

           

     

 

 

 

 

TOPlist
Tvorba webových stránek na PageRide.com  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek